Jaký jste typ zaměstnance? Odhalí Vás Vaše chování.

Pokud si zaměstnanec uvědomí, jak na druhé lidi působí, pak se naučí své chování kontrolovat a zároveň si zvýší šance na eliminování stresu. V první řadě je třeba zbavit se strachu z neúspěchu!

Na pracovišti, ve společnosti kolegů, nadřízených či zaměstnance trávíme většinu našeho času. Pokud člověka nenaplňuje to, čemu věnuje denně hodně času nebo v horším případě, pokud mu práce způsobuje stres, důsledkem toho může být celkový psychický neklid a nevyrovnanost, což se odráží ve všech ostatních oblastech života, ať už v partnerském, rodinném vztahu nebo i ve vztazích mezi přáteli a známými. V neposlední řadě se psychický stav odráží i na zdraví a vitalitě.

Jednou z možných příčin, proč člověka práce nebaví, může být strach ze selhání. Při formulaci této problematiky je třeba podívat se na samý začátek vývoje kariéry člověka. Předpokládá se, že když člověk nastoupil na pracovní místo, o které se ucházel, nepociťoval vůči němu averzi.

Je možné, že pokud by člověk neměl strach z vlastního selhání, které mohl, ale i nemusel ještě na dané pozici zažít na vlastní kůži, oblast ve které působí a jeho náplň práce by nemusela být důvodem a zdrojem stresu. Strach ze selhání je předpokladem pro rizikové chování v mezilidských vztazích, jež se projevuje různě, například člověk může zvolit strategii útěku od lidí, tzn. uzavírání se do sebe. Člověk raději neudělá nic, protože se řídí heslem: "kdo nic nedělá, nic nezkazí." Oproti tomu, někteří jedinci mají tendenci jít proti lidem. Jedinec, který se cítí být ohrožen, dělá vše pro to, aby pocitově získal převahu nad ostatními ve svém okolí. V tomto případě tedy zejména nad kolegy a lidmi na pracovišti.

Další strategií, ke které lidé při pocitu ohrožení v práci utíkají, je tzv. pohyb k lidem, když se u jedince projevují sklony k submisivnímu chování. Rizikové chování se projeví až po delším čase, zejména v období pocitu zátěže, nečekaných změn, případně, i když se člověk svému okolí příliš otevře.

Konkrétně jde o: 

1. Entuziazmus
Jde o výbušný typ chování na pracovišti. Člověk se rychle nadchne, stejně rychle se umí zklamat a utápět se v pocitu beznaděje.

2. Ostražitost
Člověk je podezřívavý, až nedůvěřivý vůči svému okolí a kritiku snáší jen velmi těžko.    

3. Opatrnost
Člověk se bojí udělat jakékoli rozhodnutí, má permanentní strach ze selhání.

4. Rezervovanost
Jde o neempatický a introvertní typ chování.

5. Pasivita
Člověk je agresivní a tvrdohlavý. Spolupracuje jen zdánlivě. Ve skutečnosti nemá zájem o kolektivní práci.

6. Sebaistota
Tento typ chování hraničí až s arogancí a přehnaným pocitem vlastní důležitosti.

7. Charizma
Člověk s tímto typem chování si je vědom svého šarmu, pomocí kterého na pracovišti manipuluje ostatních.

8. Teatrálnost
Jde o sangvinický a neempatický typ chování člověka.

9. Výstřednost
Takového člověka charakterizuje kreativita. Tento člověk v kolektivu vyniká, často je však nepochopen.

10. Svědomitost
Člověk je puntičkář, detailista, ale věčný kritik.

11. Loajálnost
Jeho empatie a snaha vyhovět všem je na škodu nejvíce jemu samému.

Pokud chce člověk efektivně řešit problémy, musí je nejprve definovat a pojmenovat. Poznání jednotlivých typů charakterů na pracovišti a nalezení se v některém z nich může být prvním krokem pro zvládnutí stresu v práci.

Pokud si uvědomíme, jak na druhé působíme, naučíme se naše chování kontrolovat a zároveň i druhým naslouchat. Zvýšíme tím vlastní šance na eliminování stresu. Z toho, co děláme se nám postupně podaří odstranit strach z neúspěchu.

Doposud jsme hovořili o strachu ze selhání a strachu z kritiky jako o zdroji stresu. Pokud však pociťujeme, že zdrojem našeho stresu z práce je člověk pohybující se v našem okolí, ať už nadřízený, kolega nebo podřízený, teorie o rizikových tendencích chování může být odpovědí i zde. Pokud se naučíme rozeznávat, jakým chováním se vyznačují jedinci kolem nás, můžeme se naučit, jak se s tímto typem chování na pracovišti postupně vyrovnat a čelit mu. Problém můžeme řešit buď snahou o úplnou změnu problému, čímž konfrontujeme zdroj stresu a v pracovním prostředí se jakoby nanovo adaptujeme. Druhým možným řešením je i změna našeho pohledu na situaci a regulace stresu. Přehodnotíme svůj žebříček hodnot, přičemž do popředí postavíme věci, které nás dělají šťastnými. Nicméně, základem úspěchu je v první řadě uvědomit si vlastní hodnotu a kvality.

 

Váš DŽOB tým